Jungfrau Marathon 2006
O víkendu jsem měl možnost se zúčastnit Jungfrau maratonu. Kdysi dávno, asi
před deseti lety, když jsem byl ve Švýcarsku v oblasti Interlakenu, byl již
tento maraton na světě. Tehdy jsem si říkal, že to někdy musím běžet, protože
to musí být něco úžasného. Taky že je. I když jak se to vezme, protože 42 km s
převýšením 1800 výškových metrů může běžet jenom opravdový blázen. Jeden můj
kamarád, co běhá mnohem aktivněji a lépe než já (jeho nejlepší čas na maraton
je těsně pod 3 hodiny, kdežto můj 3 hodiny 40 minut) vyhrál v rámci Pražského
maratonu startovné a ubytování na tuhle akci. A těsně před odjezdem (asi dva
týdny) se mu ozval někdo z pořadatelů Pražského maratonu, že je volné ještě
jedno startovné. Do Švýcarska jsem s Honzou měl jet stejně, takže mi nabídl,
jestli si k tomu nechci zaběhnout. Chvíli jsem se rozmýšlel, přecejenom jsem
letos na nic podobného netrénoval a byl by to bláznivý nápad. Nakonec jsem si
řekl, že to zkusím, protože jinak je startovné dost drahé (110 CHF) a taková
nabídka se obvykle neopakuje.
Do Interlakenu, což je městečko mezi dvěma
jezery v nadmořské výšce 560 metrů, jsme přijeli v pátek ráno. Všude spousta
lidí, spousta podobných šílenců. Den jsme strávili prohlídkou města, spaním po
noční cestě a krátkým večerním výklusem. Honzu bolelo koleno, počasí nic extra,
uvidíme, co ráno. V sobotu jsme se probudili do azúra. Na obzoru hory, tam
dneska poběžíme. Start závodu byl v 9:00, všude spousta diváků a asi 4400
účastníků z mnoha zemí světa. Prvních 5 km se běželo Interlakenem, pak k jezeru
do Boningenu a podle řeky. Po deseti kilometrech skončil rovinatý úsek a začalo
se stoupat směrem k Lauterbrunnenu. Trať je tady zvlněná, stoupání není
dramatické, ale je docela znát. V Lauterbrunnenu pod krásným vodopádem byla za
námi polovina trati, ale teprve šestina stoupání. Další 4 kilometry se běží
prakticky po rovině a pak přichází lahůdka, stoupák do Wengenu. Turistické
cedule dole trochu je trochu demotivující, zní na 3 hodiny, ale tolik času
není, limit je 6 hodin a 30 minut na celý maraton. Pod kopcem je občerstvení,
horčík proti křečím, tradiční iontové nápoje, sportčaj, eneretické tyčinky.
Většina lidí přechází z běhu do chůze (nejsem vyjímkou, Honza běžel asi třetinu
kopce, nechápu :-) Kopec do Wengenu byl hrozný, po těch 25 kilometrech běhu
nijak pomalého (sem tam jsem už po kopcem chvíli šel, protože ta absence
pořádného tréninku je samozřejmě znát). Ale jak jsem si říkal už před startem,
pokud zvládnu ten začátek trati a Wengen, už to nevzdám. Úsek městečkem Wengen
byl náročný, všude spousta lidí, co vás povzbuzuje a nemůžete neběžet i
kdybyste byli úplně mrtví, chytaly vás křeče apod. Atmosféra fantastická, lidé
úžasní. Odteď už žádná rovinka delší než pár set metrů, už jsem stoupání. Ale
zbývá už jen 12 kilometrů (a převýšení 1000 metrů :-) to už musí jít. Na jedné
občerstvovačce sedím několik minut, není kam až tolik spěchat. Za Wengenem není
stoupání chvíli tak prudké, pár kilometrů je to docela dobré, už prakticky
všichni jsou pěšky, běží jen málo lidí (rád bych tu viděl vítěze, celou trať
uběhne za 3 hodiny). Cestou nahoru jsou občas k potkání turisti mířící dolů,
jeden mě zaskočil, ozvalo se "Češi, do toho!", zírám. Za mnou se totiž objevila
jedna Češka (každý měl na čísle vlaječku země), spolu se svým irským přítelem,
jsou ve Švýcarsku na dovolené. Chvíli si s nimi povídám. Cesta pomalu ubíhá,
vypadá to optimisticky, zbývá posledních 5 kilometrů, stoupání nabývá na
intenzitě, ale už je to dobré, už je to kousek. Poslední 3 kilometry a 400
metrů převýšení po moréně nad ledovcem. Vine se tu lidský had, všichni už toho
musí mít plné zuby, ale panuje pohoda, nikdo už se nikam nehoní, není kam.
Výhledy jsou fantastické, severní strana Eigeru, Jungfrau, nádhera. Kousek pod
stanicí vláčku Eiger Gletscher už zbývá jenom 1,5 kilometru a už jen dolů na
Kleine Scheidegg (2040 metrů nad mořem). Dolů je to zrádné, ale už se dá běžet.
Po rovině posledních 200 metrů a cíl. Pocit nesrovnatelný prakticky s čímkoliv,
po 5 hodinách a 48 minutách, včera bych tomu nevěřil. Čas není zářný, Honza má
výborný čas 4 hodiny a 43 minut, má mů obdiv, ale chtěl jsem tu být do limitu, což
se pohodlně povedlo, takže úspěch pro oba. Medaile, tričko pro ty, co dokončili
v limitu, výborné linecké koláčky, pohoda. Dolů nás svezl vláček, ve městě si užíváme
atmosféru, všudě běžci s tyrkysovými tričky Jungfrau marathon 2006 Finisher. Ještě
večer jedeme domů. Třeba někdy za pár let znovu.
 |  |  |
| Před startem | Před startem | Wengen, pohled do údolí |
 |  |  |
| Už jen kousek | Moréna | A máme to za sebou |
 |  | |
| Cílové foto | Kleine Scheidegg | |
Některé fotky jsou z mobilu, kvalita nic moc, ale jiný foťák jsem sebou na trati neměl.
zpět na hlavní stránku
|
