Vítejte na osobní stránce Michala Bejčka

Motto: Neberte život příliš vážně, stejně z něj nevyváznete živí

fotka
  úvod
->  o autorovi
->  cestování
->  odkazy
->  download
->  jizerky
->  bdnet.cz
->  supervht.com

Jungfrau Marathon 2006

O víkendu jsem měl možnost se zúčastnit Jungfrau maratonu. Kdysi dávno, asi před deseti lety, když jsem byl ve Švýcarsku v oblasti Interlakenu, byl již tento maraton na světě. Tehdy jsem si říkal, že to někdy musím běžet, protože to musí být něco úžasného. Taky že je. I když jak se to vezme, protože 42 km s převýšením 1800 výškových metrů může běžet jenom opravdový blázen. Jeden můj kamarád, co běhá mnohem aktivněji a lépe než já (jeho nejlepší čas na maraton je těsně pod 3 hodiny, kdežto můj 3 hodiny 40 minut) vyhrál v rámci Pražského maratonu startovné a ubytování na tuhle akci. A těsně před odjezdem (asi dva týdny) se mu ozval někdo z pořadatelů Pražského maratonu, že je volné ještě jedno startovné. Do Švýcarska jsem s Honzou měl jet stejně, takže mi nabídl, jestli si k tomu nechci zaběhnout. Chvíli jsem se rozmýšlel, přecejenom jsem letos na nic podobného netrénoval a byl by to bláznivý nápad. Nakonec jsem si řekl, že to zkusím, protože jinak je startovné dost drahé (110 CHF) a taková nabídka se obvykle neopakuje.
Do Interlakenu, což je městečko mezi dvěma jezery v nadmořské výšce 560 metrů, jsme přijeli v pátek ráno. Všude spousta lidí, spousta podobných šílenců. Den jsme strávili prohlídkou města, spaním po noční cestě a krátkým večerním výklusem. Honzu bolelo koleno, počasí nic extra, uvidíme, co ráno. V sobotu jsme se probudili do azúra. Na obzoru hory, tam dneska poběžíme. Start závodu byl v 9:00, všude spousta diváků a asi 4400 účastníků z mnoha zemí světa. Prvních 5 km se běželo Interlakenem, pak k jezeru do Boningenu a podle řeky. Po deseti kilometrech skončil rovinatý úsek a začalo se stoupat směrem k Lauterbrunnenu. Trať je tady zvlněná, stoupání není dramatické, ale je docela znát. V Lauterbrunnenu pod krásným vodopádem byla za námi polovina trati, ale teprve šestina stoupání. Další 4 kilometry se běží prakticky po rovině a pak přichází lahůdka, stoupák do Wengenu. Turistické cedule dole trochu je trochu demotivující, zní na 3 hodiny, ale tolik času není, limit je 6 hodin a 30 minut na celý maraton. Pod kopcem je občerstvení, horčík proti křečím, tradiční iontové nápoje, sportčaj, eneretické tyčinky. Většina lidí přechází z běhu do chůze (nejsem vyjímkou, Honza běžel asi třetinu kopce, nechápu :-) Kopec do Wengenu byl hrozný, po těch 25 kilometrech běhu nijak pomalého (sem tam jsem už po kopcem chvíli šel, protože ta absence pořádného tréninku je samozřejmě znát). Ale jak jsem si říkal už před startem, pokud zvládnu ten začátek trati a Wengen, už to nevzdám. Úsek městečkem Wengen byl náročný, všude spousta lidí, co vás povzbuzuje a nemůžete neběžet i kdybyste byli úplně mrtví, chytaly vás křeče apod. Atmosféra fantastická, lidé úžasní. Odteď už žádná rovinka delší než pár set metrů, už jsem stoupání. Ale zbývá už jen 12 kilometrů (a převýšení 1000 metrů :-) to už musí jít. Na jedné občerstvovačce sedím několik minut, není kam až tolik spěchat. Za Wengenem není stoupání chvíli tak prudké, pár kilometrů je to docela dobré, už prakticky všichni jsou pěšky, běží jen málo lidí (rád bych tu viděl vítěze, celou trať uběhne za 3 hodiny). Cestou nahoru jsou občas k potkání turisti mířící dolů, jeden mě zaskočil, ozvalo se "Češi, do toho!", zírám. Za mnou se totiž objevila jedna Češka (každý měl na čísle vlaječku země), spolu se svým irským přítelem, jsou ve Švýcarsku na dovolené. Chvíli si s nimi povídám. Cesta pomalu ubíhá, vypadá to optimisticky, zbývá posledních 5 kilometrů, stoupání nabývá na intenzitě, ale už je to dobré, už je to kousek. Poslední 3 kilometry a 400 metrů převýšení po moréně nad ledovcem. Vine se tu lidský had, všichni už toho musí mít plné zuby, ale panuje pohoda, nikdo už se nikam nehoní, není kam. Výhledy jsou fantastické, severní strana Eigeru, Jungfrau, nádhera. Kousek pod stanicí vláčku Eiger Gletscher už zbývá jenom 1,5 kilometru a už jen dolů na Kleine Scheidegg (2040 metrů nad mořem). Dolů je to zrádné, ale už se dá běžet. Po rovině posledních 200 metrů a cíl. Pocit nesrovnatelný prakticky s čímkoliv, po 5 hodinách a 48 minutách, včera bych tomu nevěřil. Čas není zářný, Honza má výborný čas 4 hodiny a 43 minut, má mů obdiv, ale chtěl jsem tu být do limitu, což se pohodlně povedlo, takže úspěch pro oba. Medaile, tričko pro ty, co dokončili v limitu, výborné linecké koláčky, pohoda. Dolů nás svezl vláček, ve městě si užíváme atmosféru, všudě běžci s tyrkysovými tričky Jungfrau marathon 2006 Finisher. Ještě večer jedeme domů. Třeba někdy za pár let znovu.

Pred startemPred startem
Před startemPřed startemWengen, pohled do údolí
Už jen kousekMorénaA máme to za sebou
Cílové fotoKleine Scheidegg

Některé fotky jsou z mobilu, kvalita nic moc, ale jiný foťák jsem sebou na trati neměl.

zpět na hlavní stránku

CNW:Counter
[ úvod ]   [ o autorovi ]   [ cestování ]   [ odkazy ]   [ download ]